Z Mongolska jsme prejeli vlakem do Ruska foto ZDE. Do Ruska jsou potreba viza, ktera je velice slozite ziskat. Potrebujete bud oficialni pozvani nebo tzv.voucher od nejake cestovky, se kterou "jakoby jedete".  Tento voucher lze zakoupit na internetu za cca 3000 korun. Az s timto poukazem muzete zadat o viza. Je to proste jedno velke divadlo, na kterem nekdo pekne vydelava. Navic,coz je uplne nelogicke, musite svoje viza po prichodu do zeme do 72 hodin zaregistrovat na prislusnem urade za poplatek. Logicke by bylo, kdyby jiz razitko od celnika na vizech bylo registraci (tak jako tomu je vsude), ale tady jste v Rusku a jak budete cist dal, logiku zde nema nic.
Prechod hranic trval celkem 10 hodin a uz zde jsme zacali poznavat Rusko. Kdyz jsme si v kupe otevreli okno a vykoukli ven, hned nam vojak stojici vedle vlaku nakazal zalezt a okno zavrit. Joo predpis je predpis.



Po vyplneni spousty nesmyslnych papiru a kontrol jsme konecne mohli pokracovat v jizde. Vlakem jsme padili smerem na sever, abychom se ve meste Ulan Ude mohli napojit na tu pravou Transsibirskou magistralu vedouci z Moskvy do Vladivostoku. Tato trat jede skrz 8 casovych pasem a je dlouha 9289 Km.V Ulan Ude jsme jiz zabocili na zapad, dalsi den rano jsme jiz prijizdeli do Irkutsku, mesta u jezera Bajkal. Cesta z Ulanbataru do Irkutsku trvala 39 hodin.Tady jsme chteli zustat nekolik dni.
Samozrejme jsme se hned snazili koupit listky do dalsiho mesta, protoze vlaky tu jsou dost plne a je potreba si je koupit dopredu. U pokladny, na kterou jsme stali hodinu ve fronte, nam rekli, ze informace nepodavaji, ze musite prijit jiz s konkretnim cislem vlaku a casem, jinak Vam listek neprodaji. Informace, kdy co jede Vam pry daji na informacich. Tam po vystani dalsi fronty, svete div se, chteli za podani informace 55 rublu (cca 40 Kc). Po zaplaceni nam jen rekli, ze vlaky jsou plne,

jedine misto je ve vyssi tride, ktera je trojnasobne drazsi. Nedalo nam to a po chvili jsme sli k jinemu okenku, kde nam krasna Ruska svolila, informace dala zdarma a dokonce jine nez na informacich. Mista ve vlaku byly (nechapu, co to tedy na tech informacich melo znamenat, ale pozdeji jsme zjistili, ze toto je v Rusku naprosto normalni). Jen tech mist bylo malo, 4 listky do jednoho vlaku nebyly. Sadu stejne tlacil cas, 8.6. mu letelo letadlo z Moskvy. Tak jsme se domluvili, ze on pojede pozitri do Yekaterinburgu a my az za 4 dny. Tam nam to nakonec jeste vyjde, ze se tam setkame a par hodin budeme spolu.
Po infarktovem vyjednavani a domluve o listcich jsme nakonec odchazeli s listkama v kapse a jeli na ostrov Olkhon uprostred Bajkalskeho jezera. Toto jezero s hloubkou 1637 je nejhlubsi na svete a obsahuje 20% celosvetove zasoby sladke vody. Je take zaroven nejstarsim jezerem, ma pres 50 mil let. Je 650 km dlouhe a az 60 km siroke. Voda je zde krasne cista. Ovsem na koupani to moc neni. My jsme zde byli zacatkem cervna a jezero bylo z casti jeste zamrzle. V zime, kdy zde panuji velke mrazy, funguje jezero jako silnice, dokonce i nakladni auta po jezere jezdi bez problemu. Led je zde silny 2 metry. Jeden mistni nam ale rekl, jezero kupodivu zamrza az v lednu, pry jezero v lete  nakumuluje teplo, ktere si dlouho drzi. Zde jsme bydleli ve vesnici Khuzhir, kde byly jen prasne silnice a budovy jen ze dreva. Nenasli jsme tu jedinou otevrenou hospodu, pry jeste neni sezona. Nastesti jeden hostel nabizel i jidlo, tak jsme chodili jist tam. Jako prvni vec jsme si museli registrovat viza. Mistni ale ani nevedeli o co jde, jeden tusil a tak nas poslal na obecni  urad. Tam nam ovsem rekli, ze to nejde, pry musime na postu, ta byla ale zavrena. Rano jsme sli hned prave tam, ale pani (velice neochotna) nam razne vysvetlila, ze ONA zadne papiry vypisovat nebude a vubec, pry at posleme pani domaci. Ta z toho chudera mela trauma, nevedela o co jde. Tim problemy neskoncili, byly potreba fotokopie pasu a navic kopirky v obci byly jen dve. Ta na obecnim urade nefungovala, druha nastesti ano.Pak jeste zaplatit, jeste podepsat nekolik papiru a hotovo. Trvalo to jen pul dne

Bajkal a jeho okoli nam trochu pripominalo jezero Titicaca v Jizni Americe (Titicaca ale bylo hezci). U Bajkalu jsme si pujcili kola a projeli si okoli, dalsi dny jsme se jen tak prochazeli po okoli. Sada mezitim odjel do Yekaterinburgu a my tu zustali jeste 2 dny. Prekvapilo nas, ze okolo Bajkalu jsou krasne pisecne plaze, na ktere narazely velke kusy ledu. Vecer jsme si vzdy koupili pivo, ktere se tu prodava v plastovych lahvich velikosti 2 litry i vetsi. Je dokonce i celkem dobre. Po celem Rusku navic neni problem koupit nase pivo Staropramen nebo Kozel.
Co se tyce cen, ty jsou v Rusku hodne vysoke. Ubytovani stoji nejmene 250 Kc/postel, potraviny v obchode jsou drazsi nez u nas. Napr. litr mleko 35 Kc. Vzhledem k tomu, ze duchod je tu 1400 Kc a platy jsou v nekterych oblastech jen o neco malo vyssi, ziti zde neni jednoduche. To ovsem neplati pro zapad zeme, zejmena Moskvu a Petrohrad, kde jsou platy mnohonasobne vyssi (ale samozrejme i ceny). Rusko jako takove ma obrovske prijmy z ropy a zemniho plynu, vetsinu penez si ovsem necha Moskva a do oblasti na vychode se temer vubec neinvestuje. Zkratka, vypada to tam jako u nas pred 50-ti lety. 
Od Bajkalu nas cekal nejdelsi presun cele nasi cesty, vlakem 55 hodin do Yekaterinburgu. Vzhledem k delce cesty se tu vetsina cestujicich chova jako doma. Nasadi si teplaky Adidas (ktere jsou v Rusku velice popularni a asi zde znaci luxus), papuce a pak se snazi nejak zabavit. Vedle nas to vypadalo jako na zabijacce, opravdu hody plne masa a alkoholu. Samozrejme poznali, ze nejsme mistni, tak i nas na chvili zatahli do hodu a nabidli alkohol nebo klobasku. Starsi zeny se vetsinou bavi pletenim nebo vysivanim. Nekteri Rusi nam dokonce rikali, ze byli u nas v dobe okupace (oni to samozrejme jako okupaci nenazyvali  Behem cesty jsme zastavovali ve vetsich mestech jako Krasnoyarsk, Novosibirsk, Omsk nebo Tyumen. Dokonce jedno mesto na Sibiri se jmenuje ZIMA  Asi se neni cemu divit, v zime na nekterych usecich trati panuje zima a mraz az -62 stupnu. My jsme v Zime byli pri + 24 stupnich. Nastesti. Prejizdeli jsme i sibirske veletoky Yenisey, Ob a Irtish. Tyto reky jou opravdu veletoky, siroke az 2 km !!!
Co se tyce zajimavosti krajiny behem cesty, cekali jsme, ze se bude behem cesty menit, ale opak byl pravdou. Kdykoliv jsme se podivali z okna, videli jsme brizove lesy. Ty jsou sice pekne, ale kdyz je vidite 55 hodin tak uz Vam zevsedni....Do Yekaterinburgu jsme prijeli dle jizdniho radu. To je vec, ktera v Rusku asi jako jedina funguje, dochvilnost vlaku. Pry jsou manazeri ruskych drah odmenovani za dodrzovani jizdniho radu, tak se na to bere velky duraz. Po prijezdu uz na nas cekal Sada s pripravenym "welcome drinkem" v pet lahvi - vodka s dzusem. Rychle jsme se snazili koupit listky na vlak dal, ale jako jinde, byla to operace na velice dlouho opet s velice neochotnym personalem a zmatenymi informacemi. Nakonec jsme zmenili plany, chteli jsme jet do Kazane, ale vlaky byly plne tak jsme si koupili listky do Vladimiru. Pri cekani ve fronte se velice casto stane, ze po hodine cekani, az na Vas dojde rada, pani zatahne zaclonku a Vam nezbude nic jineho nez si stoupnout na konec jine fronty a doufat, ze se neco podobneho nestane znovu. Metrem jsme pak jeli na hostel (obycejny byt v panelaku, kde pronajimali 2 pokoje po sesti postelich, ale bylo zde velice cisto a anglicky mluvici personal, coz se velice hodilo a nam se tu velice libilo. 
Yekaterinburg je velice znamy hned nekolika udalostmi. V roce 1960 zde bylo sestreleno americke spionazni letadlo U2 a zajat pilot Gary Powers. Amíci si zkrátka mysleli, ze Rusove nemaji tak vyspelou techniku, aby mohli sestrelit letadlo z velke vysky. Mnohem dulezitejsi udalosti je ovsem vyvrazdeni carske rodiny Romanovcu a tim nastoleni noveho politickeho smeru Ruska. Dalsi hlavni zajimavosti je, ze odtud pochazi Boris Jelzin, guverner oblasti a pozdeji prezident.
Ve meste bylo hned videt, ze jsme se posunuli blize k Evrope (konkretne Evropa zacina 40 km na zapad od mesta). Ulice mesta byly ciste, na silnicich moderni auta a lide pekne obleceni. Prekvapilo nas, jak auta automaticky zastavi, kdyz chcete prejit silnici. Vsechny zeny zde chodi na vysokych podpadcich a velice se "nesou". Kratke sukne a velke vystrihy jsou zde standard nejen u mladych zen. V Yekaterinburgu jsme navstivili pamatnik Romanovcu, ktery je na miste jejich vrazdy. Puvodni budovu "cinu" nechal Jelzin v roce 1976 zbourat. Pozdeji se zde postavil kostel a pamatnik teto udalosti. Pote jsme chteli navstivit i vojenske muzeum s U2, ale bylo zavreno. Misto toho jsme sli do centra, ktere bylo velice krasne upraveno. V parku na lavickach posedavalo spousta lidi. Ruskou specialitou je, ze na lavkach v parku ale i jinde ve meste posedavaji ruzne skupinky lidi, hlavne mladych, casto zen, ktere piji vodku nebo pivo. Nezridka jsme videli skupinku peti mladych divek, ktere na lavicce popijeli vodku.
Dalsi zastavkou bylo mesto Vladimir, kde se nachazi pekne kostely, ale hlavne se odsud jezdi do nedaleke vesnicky Suzdal, kde je snad vice kostelu a klasteru nez obyvatel. Tato vesnicka mela velke kouzlo, kostely zde byly krasne a pusobive. Je zde take muzeum drevene architektury, kde lze videt ruzne typy drevenych budov z historickeho Ruska.
Pak uz nasledovala Moskva. Toto mesto, ktere jakoby nebylo v Rusku, patri mezi 5 nejdrazsich mest na svete. A skutecne, sehnat zde ubytovani za rozumne penize byl problem, ale nakonec se podarilo.
Moskva je obrovske mesto, kde zije spousta bohatych lidi. Tolik Mercedesu a BMW snad neuvidite nikde jinde nez tady. Centrum je pekne upravene, okoli Kremlu opravdu vystavni. Chteli jsme se samozrejme podivat i do mauzolea na Lenina. Ale.... Kdyz jsem tu byl pred peti lety, mauzoleum bylo zavreno kvuli protestu gayu a lesbicek na Rudem namesti. Tentokrat protest nebyl, misto toho byl den Ruska a Rude namesti vcetne mauzolea bylo na nekolik dni zavreno zase. Tak na Lenina si budu muset opet pockat. Navstivili jsme tedy obchodni dum Gum, slavny obchodak na Rudem namesti stary pres 100 let. Pote katedralu sv. Basileje, ktera je znamou ikonou Moskvy se svymi cibulovitymi barevnymi kopulemi. Navstivili jsme i katedralu Krista spasitele, kterou nechal Stalin nemilosrdne zbourat, aby zde postavil nejvetsi budovu sveta. Odbornici mu ovsem vysvetlili, ze toto misto na brehu reky neni vhodne a podlozi by neudrzelo vahu takto obrovske stavby. No ale kdyz uz byl kostel zbourany, nechal tam Stalin postavit alespon plavecky bazen. V roce 1997 byla ovsem na miste postavena replika stare katedraly. Tato replika skutecne stoji za navstevu.
Dalsi den jsme sli do Kremlu. Tam jsme sli do slavne klenotnice, kde ze vsech tech sperku a zlata prechazel zrak. V arealu Kremlu jsme shledli Car pusku, coz je nejvetsi delo na svete. Nikdy se z neho nevystrelilo, ale jeho odstrasujici velikost asi mela uspech. Hned vedle je carsky zvon, samozrejme nejtezsi na svete. Vazi 200 tun.  V arealu Kremlu se take nachazi budova vlady, ktera je ovsem nepristupna verejnosti. Tuto budovu nechal Jelzin opravit. Doslova pry rekl:"opravte to tak jak to vypadalo drive". A oprava stala 800 milionu dolaru!!
Mezi dalsi nami navstivene objekty byla velkolepa Lomonosova univerzita, olympisky areal Luzniky, obchodni trida Arbat a samozrejme Cesky dum. Tento hotel s ceskou restauraci nemohl chybet. Zde jsme chodili na svickovou s plzenskym pivem za ceske ceny (coz je v Moskve nemyslitelne). Moskva se take neobesla bez krvelacneho nakupovani listku na vlak do Petrohradu. Mysleli jsme, ze nas v tomto ohledu nemuze nic prekvapit, ale opet se Rusko ukazalo....pokladny na listky si nas prehazovali jako horky brambor, 5 okenek nam reklo, ze na uvedeny vikend listky nejsou. My jsme ovsem nemeli na vybranou (a navic zkusenosti, ze ne uplne vse je pravda)  a tak jsme se ptali dal a dal. Az nakonec u sesteho okenka listky bez problemu byly.  Rusku se proste nesmite nechat odradit, vystat nekolik front a ono to pak pujde... ale chce to hodne pevne nervy. Nocnim poloprazdnym vlakem (5 pokladen nam reklo ze vsechny vlaky jsou plne..) jsme jeli do posledni destinace v Rusku, Petrohradu. Tady je hlavnim tahak Hermitage, obrovske muzeum se 3 miliony del, obrazu, soch a dalsich predmetu. Ale uz samotna budova je tahakem, jak zevnitr tak zvenku. Mesto je rozdeleno rekou na 2 pulky. Mosty pres reku se kazdou noc (pokud neni zamrzla reka) zvedaji, aby mohly projet velke dopravni lode. Toto se deje mezi 2-5 hodinou v noci. Je to i turisticka atrakce, kdy davy turistu cekaji na brehu, aby pri otevirani mostu mohly otevrit sampanske. Hned rano jsme sli na Auroru, ktera kotva na brehu. Vystrel z teto lodi odstartoval revoluci. Na lod jsme se bohuzel nedostali, pry ze je statni svatek, tak je zavreno (myslel jsem, ze se muzea spis na svatky otviraji nez zaviraji). Prosli jsme jeste nejak muzea a kostely a pak jsme uz lodi jeli do Petrodvorce, sidla Petra Velikeho necelych 30 km za Petrohradem. Toto sidlo je postavene ve stylu "Versailles u more". Krasne zahrady s vodotrysky, v nichz stoji pozlacene sochy, ukazuji na velkolepost dila. Dominantou je velky palac, odkud je vyhled na Finsky zaliv a samotny Petrohrad. Cele sidlo bylo silne poniceno behem 2. svetove valky. Hitler zde chtel oslavovat vitezstvi nad Ruskem, tak ho radeji Stalin nechat temer znicit. Dnes je ovsem vse krasne opraveno. Z Petrodvorce jsme jeli zpet, vzali batohy a sli na autobus smer Tallin v Estonsku. Uz jenom toto se nam zdalo neuveritelen, budeme opet v EU....
Co rict k Rusku zaverem. Rusko je neuveritelna zeme. Je to jako navrat do minulosti. System jako takovy nefunguje, ve state je obrovska korupce a moc soustredena do Moskvy zapomina na zbytek statu. Majetkove rozdily jsou zde velike, stredni vrstva je v Rusku velice malo zatoupena. Lide zde jsou malo ochotni, obzvlast pokud pracuji ve statni sprave nebo ve statnich firmach. Jejich neochota nas provazela celou cestu. Potkali jsme samozrejme i mile lidi, ale tech bylo mene. Z Rusu jsme meli pocit, ze si mysli, ze Rusko je nejlepsi a oni se nemusi nikomu podrizovat nebo pomahat a jsou si sobestacni. S takovym pristupem opravdu moc nezapadnou. Mluvili jsme ale i s lidmi, kteri tvrde nesouhlasili se soucasnou situaci v Rusku a chteli by spoustu veci zmenit. Ale Moskva je ve vetsine veci neoblomna a dela si co chce. Zajimave nam take pripadalo, ze zde hodne uznavaji Lenina. Temer v kazdem meste ma sochu. Plusem Ruska bylo, ze zde byly asi nejhezci holky z cele cesty. Moskva a Petrohrad jsou vystavni skrine Ruska, ale Rusko neni o techto dvou mestech. Vetsina turistu navstevujici Rusko ovsem jede prave jen do techto mest.
Vzhledem k velikosti Ruka jsme ocekavali vetsi rozmanistost krajiny. Priroda a drevene vesnicky na zapade jsou dosti podobne tem na vychode. V jinych statech nekolikanasobne mensich jsme prirodnich kras videli vice. Celkove Rusko ve srovnani s jinymi nami navstivenymi staty hodnotime jako zklamani, jak z hlediska zajimavostí tak lidi. Vsude to ovsem byt super nemuze a my jsme radi, ze jsme tento stat videli.