Na cestě jsme byli

přesně 365 dnů
25.6.2010 jsme úspěšně
dorazili do Brna.

Kde právě jsme

Česká republika
Prekrasne Mongolsko
Středa, 23 Červen 2010 11:23

Tento clanek o Mongoslku foto ZDE zacnu prechodem hranic Cina - Mongolsko. Vzhledem k problemovemu ziskani viz do Ruska jsme se totiz rozhodli, ze si nechame viza do Ruska a Mongolska vyridit doma do nasich druhych pasu. Pokud se divite, ze mame vic pasu, tak ano, ja mam dokonce 3, vsechny legalne. Staci na pasovem rict, ze hodne cestujete a kvuli vizum jich potrebujete vic. V zahranici je toto ovsem vetsinou nemozne. S Majou jsme kazdy jeden pas nechali doma pro pripad kradeze na cestach a podobne.No a ted se nam to vyplatilo takto.  Pasy s vizy do Mongolska a Ruska nam pak privezli nasi dalsi spolucestovatele. Na hranicich  jsme ale meli obavu, ze vystupni razitko z Ciny bude v jednom pase (v tom pase, ktery mame celou cestu), ale viza do Mongolska budou v druhem. Nedokazal jsme si predstavit, jak budu Cinanum nebo Mongolum vysvetlovat vlastnictvi vice pasu.



Na cinske strane hranice sbirali pasy vsech pasazeru, tak jsme jen doufali, ze mongolsti celnici budou az pozdeji a ne na stejnem miste. Po 2 hodinach cekani nam celnici pasy prinesli bez jakychkoliv problemu, nic divneho nenasli. Mezitim vlaky zajeli do depa, kde prekladaly vagony na jine podvozky. Cina ma totiz uzsi koleje nez Mongoslko a Rusko, kde maji sirokorozchodne. Pote, co se vlak vratil z depa s jiz jinym podvozkem, jsme nastoupili a jeli na mongolskou stranu. K nasemu prekvapeni z nadrazniho reproduktoru zacali hrat fanfary, jako kdyby odjizdel kral.

Salutujici vojaci na perone byli vyprseni jako pri nejake pocte. Na Mongoslke strane probehlo opet sesbirani vsech pasu, tentokrat uz jsme pouzili nase nove pasy, s mongolskymi vizy, ale bez vystupniho razitka Ciny. Po hodine nam pasy donesly, viza byly orazitkovane, takze vse v poradku proslo. Az ted jsme si poradne oddychli. Mohly z toho byt pekne problemy.
Nejprve nekolik informaci o Mongoslku. Je to nejvetsi vnitrozemsky stat na svete. Zije zde necelych 3 mil. obyvatel, z toho 1/3 v hlavnim meste Ulanbatar. Mesto je nejstudenejsi hlavni mesto na svete, kdy teploty v zime klesaji az k -50 stupnum a v lete k + 38. Toto mesto velice rychle roste, protoze jako jedine velke mesto v teto zemi muze nabidnout praci. I proto je tu husty smog, ktery je  nastesi v celem Mongoslku jen tu. Komicke je, ze v Ulanbataru jsou velke dopravni zacpy. Kdekoliv v Mongolsku vidite auto sem tam, ale tu jsou jich plne ulice, ktere tento napor nezvladaji. Zajimave take je, ze velice castym autem je tu americky drahy Hummer, pry jich tu jezdi pres 70. Co se tyce provozu, jezdi se vpravo jako u nas, nicmene s volantem je to tu smisene. Pulka aut ma volant vpravo a pulka vlevo. Pry je to kvuli dovozu levnych aut z Japonska. Ve meste je jedna velka prosklena budova, ktere jeste neni dostavena, nekolik dalsich velkych budov a dal od centra uz jsou take jurty. Osidleni je jedno z nejmensich na svete, jen 1 clovek na 1 km ctverecny. Infrastuktura je zde velmi mala, silnice jen na hlavnich tazich (a ve velmi spatnem stavu) + tzv. transmongolska zeleznice, ktera vede od cinskych hranic na jihu pres poust Gobi a mesto Ulanbatar az na Ruske hranice na severu. Mongolsko je typicke svymi jurtami, coz je obydli kocovnych obyvetal, kterych je stale velke mnozstvi. Jedna se v podstate o velky stan se dvermi. Nova jurta stoji cca 15000 Kc, starsi zhruba pulku. Majitele jurt se 4x rocne stehuji i s jurtou jinam. Duvodem je trava pro dobytek. Kazda rodina zijici v jurte ma cca 100-200 ks zvirat, je to mix ovci, krav, koni a koz. Sem tam maji i velblouda. Aby si jurty a jejich dobytek neprekazeli, je nepsana dohoda, ze by jurty nemeli byt blize nez 1 km od sebe (toto samozrejme neplati pro jurty v okoli mesta, ktere slouzi jen jako byt). Mistni nam rikali, ze casto zimni a letni misto maji pro kazdy rok stejne, podzimni a jarni se kazdy rok meni. Posledni zima byla ovsem neuveritelne kruta a MRAZ zabil temer 50% zvirat. Kdekoliv jedete po krajine, vidite torza nebo jen kostry zvirat. V Mongoslku ziji i divoci kone, kterych je tu 50 %.Prumerny plat je zde cca 2700 Kc.Lide tu jsou ovsem velice, ale velice mili a kultivovani. Pri srovnani s Cinou opravdu velky pokrok. Domluvit se zde anglicky vetsinou neni problem. Velkym problemem je tu korupce, ktera je vsude. Zejmena poslanci a vysoci statni urednici. To je i duvodem vysokeho poctu luxusnich aut Hummeru. Na druhou stranu, stat se o obyvatele alespon trochu stara. V Mongoslku je totiz obrovske mnozstvi nerostu, ktere se zde tezi. Cast zisku z tezby da stat lidem. Kazdy obyvatel diky tomu dostane rocne od statu jednorazovou davku cca 1800 Kč.  Chudoba je zde nicmene velka, uvadi se, ze 34% obyvatel je pod urovni chudoby. V zemi je 40% nezamestnanost, proto velka cast cas obyvatel zije v prirode a snazi se zit sobestacne. Chudoba zpusobuje caste kradeze. Kdyz jsme byli v Ulanbataru na trzisti, jeden zlodej si vytipoval Sadu, proriznul mu kapsu na kalhotach, kde mel penezenku. Nastesti nemel dost casu na to, aby ji vytahl. Na poste nas zase jini cizinci varovali, ze pred postou cihaji dalsi, co se je snazili okrast (ale nijak nasilne, jsou to obycejni kapsari). Zajimave je tu i skolstvi. Deti uz na zakladnich skolach odchazeji do skoly na 9 mesicu mimo domov, casto do Ulanbataru. Temer kazda rodina tam ma nejakeho znameho, tak deti bydli u nich. Pokud nikoho takoveho nemaji tak bydli na internatu nebo se s celou jurtou prestehuji pobliz mesta. Pokud jsou deti doma, staraji se o dobytek. Statni skoly tu jsou zdarma, ale soukrome vysoke skoly, kterych je tu kupodivu nekolik, se samozrejme plati.
V Mongoslku jsme stravili 6 dni. Kdyz jsme projizdeli vlakem pres poust Gobi, sem tam byly  videt osady s par domy nebo jurtami.  Ale jinak jen pisek a stepy. Opravdu velice nehostinna krajina. Ale tato poust mela sve kouzlo. Ve vlaku ve vedlejsim kupe byla dokonce Mongolka, ktera umela slovensky. Studovala 5 let na Slovensku, tak byla rada, ze si muze zavzpominat a my zase, ze si muzeme s cizincem pokecat slovensky. Udajne az 25000 lidi zde mluvi cesky, ale ona byla jedina, koho jsme se znalosti naseho jazyka potkali. Odpoledne po 29 hodinach jizdy z Pekingu jsme dojeli do Ulanbataru , kde nam na nadrazi nabidli levne ubytovani i s odvozem. Tento hostel Golden Gobi nam jiz drive doporucovali jini cestovatele, tak jsme to vzali. Majitel umel perfektne anglicky, tak jsme s nim vse probrali. V Mongolsku totiz cestovat mimo mesto neni jednoduche, cesty nejsou a autobusu moc nejezdi. Ale vzhledem k tomu, ze je zde levno, jsme si koupili vylet na 3 dny na vychod od Ulanbataru do narodniho parku Terelj a jeho okoli. Cely 3-denni vylet vcetne ubytovani a jidla stal jen 100 dolaru. 2 noci jsme spali v jurtach, coz samo osobe byl velky zazitek. Sice jde o mobilni stany, vybavene jsou skromne, nicmene ani zde si lide neodeprou televizi, casto se satelitem a prehravacem DVD. V jedne jurte jsme videli i lednicku a mrazak. Tim to ale konci, pak stul, postel a hotovo. Nabytek je ale krasne vyrezavany a malovany. Jurty zde jsou umistene kdekoliv na planinach, i v narodnich parcich. Mongolci si muzou pro svoji potrebu nakacet dreva v lese kolik chteji, zadne omezeni nemaji. Krajina je zde naprosto uzasna, nemelo to chybu. Dalsi den rano jsme se vsichni byli projet na 2 hodiny na koni. Bylo jasno a kone poslouchali, takze projizdka po mongolskych planich byla nezapomenutelna. Pak jsme se presunuli k obrovske sose narodniho hrdiny Cingischana, ktera je videt z dalekeho okoli. Tento vladar sjednotil mongolske kmeny a v roce 1206  vytvoril jednotny stat. Za jeho vedeni se Mongolska rise rozrostla tak, ze zasahovala od Ukrajiny az po vychod Ruska a Ciny. Jeji velikost byla vetsi nez dvojnasobek soucanseho Ruska!!!!
Pote jsme jeli stepi do dalsi jurty. Zde jsme se jen tak prochazeli po okoli, travili cas s mistni rodinou nebo hrali basketbal. Tento sport je zde velmi popularni a sem tam nektera jurta ma v zemi drevneny kul s kosem na basket. Hraje se na trave plne trusu ze zvirat. Tento "Wimbledonsky" druh basketu se nam libil (az na malickosti jako mic od trusuLaughing), hned se sebehli oba kluci z vedlejsi jurty a zahrali si s nami. Vecer jsme si v jurte s rodinou zahrali mistni "kostky" (nebo spise kustky), coz jsou vlastne obratle z kravy. Kazdy obratel ma 4 strany pojmenovane podle mistnich zvirat. S temito obratli se haze jako s kostkami. Her s nimi maji vymysleno nekolik. Ono kdyz je venku -50 stupnu nekolik mesicu, co chcete delat, ze? 
V noci se jedne krave narodilo male tele, tak jsme mohli videt, jak takove nekolikahodinove tele vypada. Po par hodinach a se Sadovou pomoci se dokonce postavilo, z cehoz jsme (a hlavne Sada) meli velkou radost. Vecer jsme se jiz vraceli do hlavniho mesta, v 21h nam uz jel vlak do dalsi destinace, do Ruskeho Irkutsku k Bajkalskemu jezeru. Za zminku stoji jidelni vagon, ktery se v kazdem statu meni. Pokud tudy pojedete, urcite nevynechejte prohlidku mongoslkeho jidelniho vozu, ktery je cely krasne vyrezavany ze dreva, na stenach jsou umistene trofeje a celkove pusobi jako ze slavneho Orient Expresu.
Na hranicih jsme meli opet trochu obavy z nasich pasu. Na Mongolske strane bylo vse bez problemu, ovsem na ruske byly velke kontroly. Prechod hranic trval celych 10h, za coz muze neskutecna ruska byrokracie. Spousta papiru, kontrol atd. Vymena lokomotivy za jinou se take ukazala jako prace na 4 hodiny. Nicmene po 10 hodinach nas rusti celnici pousti dal. O Rusku tedy v dalsim clanku.

Mongolsko nas absolutne ocarovalo. Je to prekrasna krajina, skveli lide a velice zajimavy zpusob zivota. Mrzi nas, ze jsme zde stravili jen par dni. Z teto zeme jsme odjizdeli naprosto spokojeni. Pokud bysme se do nejake zeme nekdy chteli jeste podivat, Mongolsko mezi nimi rozhodne bude.

 

 

Počítadlo

Počet zobrazení
článků
: 126984


Template created by SkullTheme