Nejprve informace k doplneni fotek. Konecne se nam podarilo nahrat fotky Malajsie ZDE a fotky pro clanek HongKong a prvni cast Ciny foto ZDE.

Foto pro tento clanek ZDE. Bohuzel, cast fotek se nam  nejakym zahadnym zpusobem smazalo. Takze foto z casti Sanghaje, Xian a hory Hua Shan bohuzel nemame
V Sanghaji jsme stravili 4 dny. Zde jsme take meli v planu navstivit svetovou vystavu EXPO, ktera zde v techto dnech probihala. Toto supermesto, kde zije 13 milionu lidi, je nejmodernejsim mestem v Cine.



Zejmena financni cast mesta se spoustou mrakodrapu je toho dukazem. O Sanghaji se rika, ze je to nejzapadnejsi mesto ve smyslu vyspelosti. I lide jsou tu jini, na ulicich vydite moderne oblecene obyvatele, po ulicich jezdi nova auta. Velice oblibenym autem je zde Audi A6L (nerozumim tomu, proc zrovna mali Cinani potrebuji prodlouzena auta  s oznacenim L (Long) . Sanghaj je plna blikajicich svetylek a kycovych ozdob, jeste vice nez v jinych mestech v Cine. Tim je Cina typicka.
Vzhledem probihajicimu EXPO zde vsichni zvysili ceny, jak hotely, tak restaurace. Ale pri srovnani s Ruskem, o kterem budeme psat pozdeji, to bylo jeste levne. Prvni zkusenost s mestem jsme ziskali hned po prijezdu do mesta. Sel jsem na nadrazni zachody a nestacil jsme zirat. Byli ciste, ale zajimave bylo provedeni. Clovek, kdyz vesel do kabinky (bylo jich zde asi 20 za sebou), nenasel ani misu ani turecky zachod, nybrz jen ryhu (zlab) v zemi, ktera vedla od sousedni kabinky a vedla k dalsimu sousedovi. Jednou za minutu proud vody splachl vse. V praxi to vypadalo tak, ze jste kazdou minutu pod sebou videli proudit exkrementy dalsich dvaceti lidi

Pohybovani se po Shanghaji je snadne, protoze tu je metro. V cele Cine berou vazne hrozbu terorismu, proto v kazdem vstupu do metra a dokonce i na vlakovych nadrazi rentgenuji batohy.
Po ubytovani jsme se sli hned projit do centra. Velmi zajimava je stara cast mesta, tzv. BUND u brehu reky Huangpu, kde jsou pres 100 let stare budovy bank, galerii, radnice a dalsich dulezitych budov. Vse je to vecer samozrejme pekne osvetleno a hlavne se zde vecer setkavaji lide z celeho mesta. Dalsi den jsme venovali moderni finacni cast plne mrakodrapu, kde se nachazi ctvrta nejvyssi budova sveta, "Sanghajske svetove financni centrum", s vyskou 492 metru. Ve stem patre je krasna vyhlidka. Mozna budovu znate z fotek, vypada jak velky otvirak na pivo. Hned vedle stoji dalsi mrakodrap, Jinmao tower, vysoka "jen" 420 metru. Na tu jsme si i vyjeli nahoru, abysme vydeli zapad slunce nad Sanghaji z vysky. Celkove je to zde s vyhledy velice spatne, protoze vsudepritomny smog zhorsuje viditelnost na minimum. Dokonce jsme se dozvedeli, ze v panelacich a mrakodrapech jsou byty ve vyssich patrech drazsi nikoliv kvuli lepsim vyhledum (jak tomu je u nas), ale kvuli mensimu smogu   Treti zajimavou budovu je znama Perla orientu, ktera je zaroven televizni vezi. Treti den jsme si prosli francouzskou cast mesta a nejake ty chramy. Posledni den jsme zasli na Expo.
Vstupne bolo celkom prijatelne, stalo to 300 Kc/osobu (studentska cena). V Cine sme naozaj skoro vsade vyuzili nase studentske karty, ktore nam zabezpecili 50% zlavy na vstupoch. Expo bolo naozaj vo velkom style. Zabrana bola na to velikanska plocha, na ktorej sa prezentovalo cca 190 krajin. My sme Expo navstivili len jeden den, ale stravili sme tam 12h. Stihli sme prejst 20 pavilonov. Mali sme zmiesane pocity a viedli obrovske diskusie o jednotlivych pavilonoch:). Prvykrat sme boli na Expu a mysleli sme si, ze kazda krajina sa bude prezentovat tym, cim je znama a charakteristicka. Staty to vsak pobrali rozne (nakoniec sme uznali, ze cielom vystavy je sa asi len nejakym sposobom zviditelnit a nemoze to byt na kazdom Expe predsa rovnakym sposobom). Preto niektore krajiny vsadili len na image pavilonu. Napriklad anglicky pavilon tvorila jedna velka gula tvorena zvlastnymi gumennymi ihlicami, v ktorej ale dnu nic nebolo. To moc o tej krajine nevypovedalo, ale verime, ze svojim zaujimavym imagom urcite  zaujali a kazdy si ho zapamatal. Ine krajiny, vacsinou z Azie to ponali ako svetelnu sou s predvadzanim uzasnej techniky. Napriklad Izrael nas prekvapil s tym, ze prezentoval len krajinu z pohladu objavov a vedy. Bolo to naozaj rozne. Najviac sa nam vsak napodiv pacil pavilon USA. Mali sme pocit, ze jeho tvorcovia naozaj pri tom rozmyslali a neboli to vyhodene peniaze. Vsadili len na filmovu projekciu, v ktorej sa snazili Cinanom ukazat, ze su priatelski narod s hlbokymi ludskymi hodnotami. Napriklad na uvod tam ukazali kratky velmi vtipny film, kde sa Americania snazia po cinsky pozdravit Cinanov. Dokonca tam mali velmi trefny prihovor aj Obama a Hilary Clintonova. Myslime, ze prave takto ucelne sa potrebovalo USA ukazat v ociach obycajnych Cinanov. Navsteva Expa sa samozrejme neobisla bez navstevy nasich SR a CR pavilonov, na ktore sme sa velmi tesili. Este sme si hovorili, ze urcite tam budeme mat najkrajsie hostesky zo vsetkych statov. V CR pavilone nas vsak prekvapivo vitali cinske hostesky a neskor sme zistilii, ze je to tak vo vacsine pavilonoch. Vynimkou bolo SR, USA, Spanielsko, Canada. Co sa tyka nasich pavilonov, tak ich opiseme kazdy za svoju krajinu.
SLOVENSKO
Nas pavilon spolu s ceskym patrili medzi najmesie a bohuzial aj medzi najmenej napadite pavilony na vystave. Slovensky pavilon bol tusim najmensi, tvoril asi jednu tretinu ceskeho. Bola to jedna mensia miestnost, v ktorej boli naaranzovane ukazky izieb z nasich starych casov s dobovymi kostymami. Nosnym prvkom prezentacie bola velkoplosna projekcia dokumentu o Slovensku, ktory spracoval nas najznamejsi dokumentarista Barabas. Film trval cca 7 min a bol premietany dokola. Obsah filmu tvorili zabery z nasich prirodnych kras ako napr. Tatry, Slovensky raj, Pieniny, dalej tam boli ukazky nasich hradov a zamkov, autor nakukol aj do nasich tradicii a nakoniec ukazal sucasny zivot v  nasich mestach napriklad  ulice stareho mesta Bratislavy. Film bol naozaj pekne spracovany, ale myslim, ze ho ocenili len nasi navstevnici. Pred pavilonom tanecnici a hudobnici v krojoch, prezentovali folklor v  kratkych nepravidelnych predstaveniach. Velkym plusom bolo, ze v pavilone boli nasi ludia a tak Cinania mali aspon predstavu, ako na Slovensku vyzerame . Podla nas z obsahovej aj z imidzovej stranky patril nas pavilon k najlsabsim (samozrejme z tych pavilonov, co sme videli).
CESKY pavilon:
Uprimne receno, oba jsme byli velice zklamani. Byli jsme na to trochu i pripraveni, protoze jsme v horach pred par dny potkali Cechy, co nam rikali, ze expozice nic moc a draha svickova, o tom pozdeji.  Jak jsme jiz psali, prosli jsme cca 20 pavilonu a nezavisle na narodnosti musime rict, ze ty nase byly nejslabsi. Ale zacnu pozitivy. Nas pavilon alespon neco vypovidal o nasi republice a navstevnik se mohl dozvedet, ze mame Jagra a vynalezli jsme kontaktni cocky. Take se celkem trefili do hravosti Cinanu, kdyz zde udelali male letadlo a na stenu promitali ceskou krajinu.A ted negativa. Vice nez pulka expozice byla tematicky nesrozumitelna a cizinec zde pochopil minimum toho, co tim bylo mysleno. V nasem pavilonu byly vyhradne cinske hostesky (pry tam maji byt i ceske, ale ty asi byli schovane). Velkou cast pavilonu tvorila restaurace, kterou mela ovsem v podnajmu soukroma osoba. Nedalo nam to, precejen nasi oblibenou svickovou jsme nemeli temer rok. V restauraci jsme se dozvedeli, ze stoji 450 KC, pro Cechy sleva na 360 Kc. Meli jsme na ni opravdu chut, tak jsme si ji i presto dali. Donesli nam tri oschle knedliky a trochou omacky s masem. Pivo za 210 Kc jsme si odpustili... toto dost kazilo uz tak nevalny dojem z cele expozice. Pak jsme si sli prohlednout dalsi expozice a shodli jsme se, ze ty nase expozice mohly opravdu byt jine, lepsi.
O to vice mne zarazi obrovska reklama a chvala v  ceskych mediich, jak je nas pavilon uspesny. Pry u nas v televizi bezela informace, ze nas pavilon je snad v prvni desitce v navstevnosti (ja realne tipuji 120 misto ze 190 zemi). Tak nevim, jestli jsme byli na tom pravem Expu, ale u ostatnich pavilonu byly fronty i na nekolik hodin a u nas zadne.... nechci byt nejaky velky kritik, ale snazim se na to divat nezavisle, ale kdyz opravdu porovnam nasi expozici s ostatnimi, jsme nekde dole. 

Ze Sanghaje jsme jeli vlakem 18 hodin do historickeho Xianu. Zde jsme chteli pokracovat v ziskavani informaci o Lhase a Tibetu, kam jsme se chteli podivat. Dosud jsme zadne kloudne informace nesehnali. V Xianu ano. Do Tibetu je potreba mit specialni povoleni. Jeste pred par mesici se cinske vlade nelibil priliv turistu a toto povoleni nevydaval 2 mesice. Ted uz sice vydava, ale jen na oblast Lhasy a nejblizsi okoli a navic sem musite jen s cestovkou. Navic, ten kdo si mysli, ze je Lhasa kouzelne male mestecko v horach, je na omylu. Lhasa je dnes jiz pod velkym cinskym tlakem, mesto ma 400 000 obyvatel a mestem vedou velke siroke boulevardy. Povoleni nebylo levne, navic cesta do Lhasy trva 2 dny tam a 2 dny zpet. Bylo to tezke rozhodovani, ale my jsme chteli videt hlavne hory a chodit na vylety, coz by tato povolenka nedovolovala. Nejhezci cast Tibetu je pry prave na ceste Lhasa - Kathmandu, tam bysme nemohli. Takze jsme se rozhodli nechat Tibet na dalsi cestu kolem sveta .
Ale zpet ke Xianu. Toto mesto je mozna nejhistorictejsim mestem v cele Cine. Prave tudy prochazela stara Hedvabna stezka, kudy proudilo hedvabi  a dalsi cinske zbozi dal na zapad. Nyni je Xian jedno z velkych mest, kde zije pres 4 miliony obyvatel. Centrum mesta se nachazi uprostred hradeb, ktere jsou dlouhe 14 km. Hradby jsou nove zrekonstruovane,takze si muzete pujcit kolo a na vrcholku hradeb si projet cely okruh. Toto se nam opravdu libilo. Ve meste samotnem je nekolik muzei a jako ve vetsine velkych mest, zvonice a bubnova vez. Take trhy jsou zde pusobive. Nicmene mesto jako takove je jiz dnes pohlceno prumyslovou velkovyrobou, smog a prach tu byl vice nez kdekoliv jinde. Hlavnim tahakem teto casti Ciny je Terracottova armada, coz je vice nez 8000 soch v zivotni velikosti stare pres 2000 let. Ty byly objeveny v roce 1976 nahodou jednim rolnikem, ktery hloubil studnu. Sochy stoji v bojovnych formacich pripraveni k boji. V realu to vypadalo tak, ze 3 velke hangary zakryvaji oblast vykopavek s vojaky. V hangarech jsou ovsem jen nektera mista odkryta, jen par soch stoji, ostatni jsou zhroucene a rozbite tihou hliny, ve ktere lezely. Historicky vyznam to jiste ma a obrovsky (dokonce se hovori o nejvetsim objevu 20. stoleti), ale nas to moc nenadchlo (coz je mozna zpusobeno i mnozstvim muzei, ktere jsme na ceste prosli ). V Xianu jsme pak dali jeste 2 dny oddych, protoze bylo velmi spatne pocasi. Na hostelu byl pingpongovy stul, tak jsme stale hrali tento cinsky sport cislo 1. Po par dnech jsme jeli vlakem do nedalekych posvatnych hor Hua Shan.  I zde, stejne jako v jinych horach, je vstup cca 300 Kc. Navic za lanovku, kterou se muzete vyvezt nahoru, date take 300. Lide kupodivu tuto sluzbu vyuzivaji. Ptali jsme se, jak je mozne, ze si neco takoveho mohou dovolit s jejich platy. Odpovedi bylo, ze oni na nejakou takovou vikendovou dovolenou jedou 1x ci 2x za rok, proto si to chteji uzit. No a Cinanu je hodne, takze na snizeni ceny neni tlak. Hory se nam libily, byly podobne horam s podobnym nazvem Huang Shan, ktere se nam libily jeste vice. Takze doporuceni pro ostatni: myslime, ze staci jit jen na jedny z techto hor a hezci jsou pro nas Huang Shan u Shanghaje. Z hor jsme se vratili az pozde vecer a potrebovali jsme se dostat na vlak cca 10 km odsud. Busy uz nejezdili, taxikari nas chteli natahnout, tak se nam nabidl jeden hodny mladik, ktery tim smerem shodou okolnosti jel, kdyz vezl sveho opileho otce z prace. Jak jsme jiz psali, v Cine se obchod dohaduje u dlouhych veceri plnych alkoholu. Vlak jsme pekne stihli a nocnim presunem se ocitli v prekrasnem mestecku Pingyao. Toto misto nas naprosto okouzlilo a bylo to v podstate to, co jsme ocekavali od Xianu. Toto male mestecko bylo take obehnane hradbami, ale uvnitr hradeb byly jen same stare historicke domy (v Xianu byly hlavne novostavby). Cele toto historicke centrum je zapsano v UNESCO, takze si to tu dost hlidaji, uvnitr hradeb nenajdete bankomat ci jinou vymozenost, ulice vypadaji stejne jako pred 200 lety. Takto presne si asi kazdy z nas predstavuje Cinu.... Posledni velkou zastavkou v Cine byl Peking, po cinsku Beijing. Tu jsme stravili tyden. Stejne jako jina velkomesta, smog je tu hodne, hodne videt. Jsou dny, kdy je jasno a vetrno, takze jde videt pekne, ale vetsinou je to tu se smogem spatne. Hlavnim ukolem zde bylo sehnat listky na vlak do Mongolskeho Ulanbataru. Zkouseli jsme to po cele Cine,ale svete div se, nejde to. Koupit listek odnekud, pricemz vlak vyjizdi z jine stanice, je tu temer nemozne. Ani v Sanghaji nam nepomohli. Tak jsme zasli na hlavni vlakove nadrazi v Pekingu. Zde nas odkazali na anglicky mluvici prepazku, kde po dotazu, zda mluvi anglicky,nam odpovedeli, jestli my mluvime cinsky..takze tak nejak to tam funguje. Ani zde nam nepomohli a rekli, ze tyto listky lze v cele Cine zakoupit jen v International Beijing hotel. Tak my se snazime vsude a ono to lze koupit jen v jednom konkretnim hotelu (nebo na internetu, ale s vellkou prirazkou). Tam jsme zasli a skutecne, tam jsme je koupili. Prvni dny v Pekingu jsme se jen tak prochazeli,  byli na veceri u Laury a jejich hostitelu, kde jsme se kralovsky najedli a pobavili a nahledli do "jine Ciny", jine vrstvy lidi, nez se kterymi jsme se do teto chvile stykali. Nasi hostitele meli pekny byt ve 22. patre (tzn. ze mohli doma mene smogu), chalupu u Cinske zdi a auto. Tito lidi maji jiz trochu jine zvyky, neplivaji vsude, nechrchlaji a dokonce, coz je na Cinu dosti zvlastni, u jidla moc nemlaskaji.
Po par dnech jsme jeli na letiste vyzvednout velkou navstevu. Prijel za nami muj otec, ktery potom s nami jel pres Sibir na zapad. Pres absenci anglictiny doletel v poradku, ovsem s polovicnim obsahem batohu. Chybelo nejake obleceni, leky, ale co hlavne, SLIVOVICE. Nastesti mel dve, takze ta druha byla zachranena. Aby tech navstev nebylo dost, hned dalsi den rano doletel nas kamarad Sada, takze jsme pokracovali ve ctyrech. Spolu jsme v Pekingu stravili jeste 3 dny. Prvni den jsme sli do centra Pekingu. Nejprve jsme sli do Zakazaneho mesta, coz je seskupeni chramu v centru mesta obehnane hradbami, ktere bylo 500 let nepristupne. Vychod je hned u namesti Tiananmen, neboli namesti Nebeskeho klidu. Toto nejvetsi namesti na svete bylo svedkem krvaveho potlaceni odporu proti komunismu. Na hlavni stene Zakazaneho mesta smerem k namesti je umisten velky portret nejvetsiho cinskeho hrdiny Mao Zedonga (Mao ce tung), byvaleho prezidenta. Uprostred namesti ma dokonce mauzoleum. Normalne jsou zde nekolikahodinove fronty, ale my jsme sli kolem tesne pred zaviranim, tak fronta uz nebyla. Dovnitr se ale nesmi s fotakem, tak jsme obetovali Maju a ta venku pockala a fotaky hlidala. Mao, narozdil od Lenina, je cely, zachovano je cele telo. To je prikryto vlajkou stareho Sovetskeho svazu. Pak jsme si prosli nektere mestske parky, ktere jsou krasne upravene, par chramu a letni palac. Dalsi den jsme si vyclenili pro Cinskou zed. Sem jsme nechteli jet organizovane, to je same cekani na ostatni, tak jsme si pronajali auto s ridicem a jeli. Mist kam jet na zed je vice, my jsme si vybrali mene znamou a mene turistickou cast, ktera ma ovsem vetsi kouzlo a dokonce si tu muzete projit usek cca 10 km, z Jinshanling do Simatai. Na druhem konci jsme meli domluveny odvoz, takze jsme se nemuseli vracet. Na zdi bylo velke horko, slunce peklo, ale cele to bylo jako v pohadce. Opravdu, Cinska zed stoji za to. Na konci vyletu jsme si mohli vybrat, bud sejit kopcem dolu nebo se slanit v sedaku nad prehradou dolu. Samozrejme jsme zvolili tuto variantu. Cestou zpet jsme se jeste stavili v dilne na vyrobu hedvabi, kde nam vysvetlili cely proces vyroby a u Olympijskeho stadionu (Orli hnizdo) a jeho okoli. Tady bylo vse pekne osvetleno (jak jinak), pekne promenady.
Posledni den v Pekingu jsme jeli do mesta Tianjin (5 mil. obyv.), ktere je vzdalene 120 km. Sem jezdi rychlovlak rychlosti pres 33O km/h. Cesta mezi mesty trva 30 minut, neboli prumerna rychlost je 240 km/h. Tak rychle jsme jeste nikde nejeli. I mesto Tianjin nas mile prekvapilo, pekne budovy, parky. Bylo zde videt, ze i sem se stehuje spoustu lidi. Je to trend cele Ciny, kdy Cina stehuje lidi z venkova do mest ve velkem za praci. Vecer jsme se jeste snazili nalezt nejake velke trziste, abysme nakoupili darky, ale toto se ukazalo jako velmi slozite. Lide nam radili kam jit, ale vetsinou spatne. Takze jsme nakonec byli radi, ze jsme si spoustu veci nakoupili uz drive.
Dalsi den hned rano jsme rychle sli na nadrazi na vlak do Mongolska. Meli jsme kupe jen pro nas 4, pohodlne postele i s dekou a povlecenim. Jako vsechny vlaky v Cine i tady byla v kazdem vagonu nadoba s horkou vodou, takze si muzete kdykoliv behem cesty udelat cinske nudle nebo caj. V duchu jsme se loucili s Cinou. Vecer jsme byli na hranicich, kde jsme meli trochu obavy, ale o tom az v clanku o Mongoslku.

Zaverem k Cine. Cina je opravdu krasna zeme. Prirodni i kulturni krasy stoji za navstevu. Prekvapujici jsou majetkove rozdily ve mestech a na vesnicich.  Co se tyce lidi, ti nam pripadali zvlastni. Potkali jsme zde nekolik Cechu, co zde nekolik let pracuji. A Ti nas vyvedli z omylu o pracovitisti Cinanu. Pry je normalni, ze si Cinan po obede schrupne na stole. Take jejich pracovni tempo a efektivita prace je velmi nizka. Slozite prace v nadnarodnim firmach delaji zahranicni manazeri. Povedomi, ze jsou Cinani jako vcelicky, je spise proto, ze jich tu je hodne a tim vyprodukuji hodne zbozi, navic velice levne. Ale o nejake extra velke pracovitosti se mluvit neda. Navic jsou dost zmateni. Pokud po nich potrebujete neco slozitejsiho (casto  zakladniho), radeji necekejte, ze vse klapne. Napr. v hotelu jsme chteli, aby nam po prijezdu nasich spolucestovatelu za 2 dny dali pokoj pro 4. Rekli ze bez problemu a "udelali rezervaci". V den D nam rekli, ze pokoj je jiz obsazeny....toto je pro ne typicke a podobne veci se nam stavaly velice casto.Nebo majitel ceske restaurace si objednal konkretni zbozi, presne jim napsal i kody zbozi pod carovym kodem a mnozstvi kolik ceho chce...a vysledek byl, ze dovezli neco uplne jineho. Kdyz se tu s nekym na necem domluvite, je lepsi s tim radeji nepocitat. Take administrativa vseho je neskutecna. Napriklad, kdyz si chcete smenit penize v bance, pocitejte s minimalne hodinou, ale radeji dvema. Dalsi veci je to, ze se lide neuveritelne motaji. Jakoby meli oci vzadu hlavy a schvlane Vam lezli do cesty, abystej je nemohli predejit. Vzpomneli jsme si na slavneho "pana s taskou", ktery se na namesti Nebeskeho klidu pri protestech postavil proti tanku a blokoval jeho cestu. Dle naseho nazoru to byl obycejny pan, ktery nemel ani tuseni o nejake demonstraci, proste sel jen z nakupu a snazil se uhnout "podivnemu vozidlu" a svym motanim to vypadalo jinak. A zahranicni media to pojala jako ukazku odporu cinskeho lidu proti komuniskmu. (toto je samozrejme s velkou nadsazkou nas nazor) . Ale kdyz to vezme clovek kolem a kolem a obnrni si nervy, tak je to vlastne celkem vtipne a usmevne. Jde videt silu politickeho rezimu, ktery si lidi prizpusobil presne tak jak chtel. Maji sice relativni svobodu, do zahranici jet muzou, ale stejne na to malokdo ma, takze jim to k nicemu neni. A co se tyce potlacovani lidskych prav, o tom, co se deje v Tibetu, nemaji vetsinou tuseni a jsou radi, ze uzivi rodiny. Zazili jsme i policejni razie, kdy policie dukladne kontrolovala domy. Zkratka je to tu stale vse hodne kontrolovane. Pro turisty ale toto samozrejme neni prekazkou, pokud tedy nebude hlasite protestovat. Cina je cestovatelsky velmi zajimava prave proto, ze je to uplne jiny svet nez u nas.